Deník alchymisty

    1. 2021
      Čas ani kartouzku lovící laserovou myš nelze zastavit a přesně před rokem se na svět vyklubala čtveřice našich zakuklených arduinských agentů. Jejich tajné mise zdárně pokračují a není nejmenších pochyb o tom, že se dokonale sžili s prostředím, ve kterém působí a skvěle do něho zapadli. Agenti s nevinnou roztomilostí i nadále využívají své lidské společníky k předávání pravidelných textových i obrazových materiálů do alchymistické centrály, kde vše prochází důkladným prověřením a kontrolou ze strany Madam P. a její modré učednice Miss MoneyMony.
      My všem našim modrým arduinským pidižvíkům, ... ehm tedy nekompromisním a nebojácným agentům ostrým jako chilli papričky, přejeme hlavně hodně zdraví, protože úžasné a milující parťáky, no a taky každou blbostičku, na kterou si vzpomenou, už mají. A my jsme za naše modrá mrňata i jejich nic netušící dvounohé rychlé spojky šťastní dvojnásob.
      Arduin - Adora Belle Blue Alchemist Arduin - Adora Belle Blue Alchemist
      Adora Belle Blue Alchemist
      Arduin - Angua Blue Alchemist Arduin - Angua Blue Alchemist
      Angua Blue Alchemist
      Arduin - Anubis the Legacy Blue Alchemist Arduin - Anubis the Legacy Blue Alchemist
      Anubis the Legacy Blue Alchemist
      Arduin - Amonet Blue Alchemist Arduin - Amonet Blue Alchemist
      Amonet Blue Alchemist
  1. a 26. 9. 2021
    MVK Praha 2021 - Pirouette de Juma, Chartreux Poslední víkend v září jsme měli opět výstavní. Mezinárodní výstava koček se tentokrát konala v Praze, takže nás nečekalo žádné dlouhé harcování na místo určení ani přespávání v hotelu. Na výstavu vyrazili tři modřulíni - Eros, Pirča a Móňa. Vystavovatelé byli rozmístěni ve dvou halách a místa pro kočičáky, vystavovatele i návštěvníky bylo relativně dost.
    Na výstavu dorazili také naši staří známí ze zahraničí (respektive polovina kartouzského chovatelského týmu), které jsme viděli naposledy na světové výstavě ve Freiburgu, takže jsme byli moc rádi za osobní setkání a popovídání. Skvělé bylo, že jsme se zase viděli s našimi přáteli, z nichž některé jsme viděli naposledy před více než rokem. Opravdu velkou radost jsme měli z toho, že na výstavu dorazili také parťáci našich Arduinů a my jsme je mohli trochu zasvětit do všeho toho kočičího vystavovatelského mumraje a ruchu a strávili jsme s nimi bezvadnou část dne.
    Překvapením pražské výstavy byla poměrně hojná účast kartouzek. Na sobotu jich bylo přihlášeno 9 a na neděli 10. V sobotu byl největší souboj sveden v otevřené třídě mezi kartouzskými holkami. Kromě Móni byly do otevřené třídy přihlášeny ještě další 3 kartouzské kočičandy. Amonka v sobotu otevřenou třídu vyhrála, získala třetí certifikát CAC a v neděli soutěžila již ve třídě šampionů. Pirča v sobotu získala svůj poslední certifikát ve třídě šampionů a v neděli přestoupila do třídy interšampionů. Erouš měl ve své třídě konkurenta z chovatelské stanice našich zahraničních známých a jak v sobotu, tak také v neděli se posuzovatelům více líbil druhý kočičák. Další výzvou byly po oba dva dny výběry do Best in Variety, kde se musela nejdříve vybrat nejlepší dospělá kočička a nejlepší dospělý kocour. K Pirče a kocourovi z chovatelské stanice působící ve Švýcarsku se ve výběru přidalo ještě jediné přítomné kartouzské kotě. Vítězem BIV se stal po oba dva dny dospělý kocourek. Kromě toho získal také po oba dva dny také kocouří nominaci do BIS, kterou v sobotu vyhrál a v neděli zvítězil v soutěži o nejvíce sexy kocoura výstavy. Pirča se v sobotní nominaci do BIS utkala se čtyřmi kočkami, dvěma briťulemi a jednou bengálkou. Nakonec se rozhodovalo mezi Pirčou a bengálkou, kdy nominaci ve finále získala bengálka, která BIS posléze také vyhrála. V neděli šla Pirča v rozstřelu proti kurilské bobtailí holce, následné vítězce BIS.
    Výstavu jsme si skvěle užili a to především díky všem fajn lidem, které jsme tam potkali a mohli s nimi po různě dlouhé době zase pořádně pokecat a prožít společný super víkend.
  1. a 19. 9. 2021
    Výstavní podzimní šňůru jsme se rozhodli rozšířit ještě o pro nás premiérovou návštěvu výstavy koček ve slovenském Viničném. Tentokrát jsme vzali celé kočičí rodinkové trio - Erouše, Pirču a také debutantku Móňu. Pro Móňu to bylo hned několik premiér najednou. Poprvé jela takovou dlouhou štreku, poprvé mohla ohodnotit ubytování v hotelu a poprvé se zúčastnila výstavního mumraje. Amonka byla moc šikovná, bylo vidět, že je to pro ni nové, takže zpočátku byla poněkud zaražená, což je u ní opravdu neobvyklé a dokonce na krátkou dobu i oněměla resp. nekomentovala vše tak, jak jsme na to od ní z domova zvyklí.
    Výstava se nesla v klidném a pohodovém duchu. Sportovní hala poskytovala přehršel místa, takže i vystavovatelé měli opravdu plno volného prostoru kolem sebe. Atmosféra byla přátelská a uvolněná.
    Na výstavě se sešly 4 kartouzské kočičky. V sobotu jsme se na posouzení dostali trochu později. Bylo to v tomto ohledu delší jak pro nás, tak i pro naši modřinkovou trojici. Posuzování proběhlo klidně, i když všichni tři čerstvě probuzení spáči působili na stole u posuzovatele zpočátku trochu jako vyorané myšky. Všichni tři modroušové dostali krásné hodnocení, Erosek ocenění BIV a Pirča po rozstřelu také nominaci do Best in Show. V neděli byli kočičáci veselí a hraví. Všichni se pěkně předvedli a Amonka vyzobala jak ocenění BIV, tak také nominaci do Best in Show.
    Při cestě domů si modrá rodinka na zadních sedadlech nejdřív musela sladit notičky a chvíli se odtamtud ozývalo kartouzské pomňoukávání. Když bylo konečně jasno, zavládl radiový klid a modřinky se shodly na tom, že jsou v bezpečných rukách velkých hlav a mohou tedy využít zpáteční cestu k nabrání sil po náročném výstavním víkendu.
    1. 2021
      Ke konci srpna dostal Budka své druhé pigáro a zároveň jsme se předběžně s panem doktorem domluvili na Budkinově kastraci a při té příležitosti i aplikaci mikročipu. Vzhledem k naší účasti na výstavách dostal Budín malý odklad, protože ho chceme mít po zákroku pod kontrolou a na očích. Brusík je stále největší spojenec s Móňou, která je mu věkově také nejblíže, ale když náhodou nemůže Móňa, tak hned zaskočí Pirča nebo Erouš. Tamča prcka pravidelně volá, ale ten malý lump jí většinou ignoruje a jen když potřebuje vybít energii ožužláváním něčího modrého kožichu nebo ocucáváním cecíků je mu máma dobrá. Elinka poněvadž je už trochu dáma v letech se do kočičích pubertálních her už příliš nezapojuje. O to je veselejší, když se začne s omladinou honit jako pošuk. Velmi brzy si však uvědomí, že to jejímu image decentní béžovky nesvědčí a jde si schrupnout někam, kam pere sluníčko.
      Brusík má ušiska jako rys a jakmile slyší cinknutí rolničky, hned se naprsí do jakékoliv hry a je jen těžko unavitelný. Spolu s Móňou tvoří naše dva hlavní stíny a pokud Budka nezachrupne na šplhadle, tak nás pravidelně následují jako dva modré ocásky. Ovšem když Brusidlo zabere, tak ho spolehlivě probere pouze zvuk rolničky nebo otevírané konzervy. To pak s hbitostí horského kozlíka seskáče ze škrabadla a se vztyčeným ocáskem úprkem maže do kuchyně, aby tam začal svou hru na psí agility. V takovou chvíli je totiž obtížné udělat kamkoliv krok, protože Budín se o nohy nejenom vehementně otírá, ale také mezi nimi zdatně kličkuje a proplétá se s jistotou dobře vycvičeného ovčáckého psa. Naštěstí ho zatím nenapadlo nás popohánět k rychlejšímu vydávání krmě pokusováním do pat či nohou.
  1. a 5. 9. 2021
    IK Wiener Neustadt AT 2021 - ErosPrvní zářijový víkend jsme strávili na výstavě koček tentokrát v rakouském Wiener Neustadtu. Začátkem týdne se však pohnuly kameny a Pirča se po pauzičce, kterou si naordinovala, poměrně hezky rozmrouskala. Protože jsme měli již zaplacenou jednu dvouklec a chtěli jsme vzhledem ke změně situace kočičákům dopřát více prostoru, napsali jsme pořadatelské organizaci, že bychom rádi ještě jednu dvouklec. Odpověď přišla vzápětí, že rozhodně není žádný problém mít další dvouklec a vše vyřešíme na místě. Tato hláška nás měla již ve chvíli, kdy dorazila zarazit. Bláhově ukonejšeni, jak jsme se pěkně domluvili, jsme ještě poslali dotaz, zda organizátoři nechtějí doplatit rozdíl v cenách hned nebo zda to pro ně bude vyhovující až na místě, ale reakce jsme se již nedočkali.
    Kočičáci, i přes Pirčinu indispozici, zvládli cestu naprosto úžasně a spolu s námi poslouchali Maidny a ani se nesnažili vnést do maidní dokonalé klasiky žádné kočičí vylepšení. Hotel také splnil veškerá očekávání, dokonce postele sahaly až k zemi, takže neposkytovaly žádný prostor pro kočičí vtipné schovávačky. Zorganizovali jsme kočičí rozložení v hotelovém pokoji, aby nedošlo k nějakým nechtěným techtlím a mechtlím a těšili se na další den na výstavu.
    Milosrdná skleróza zapříčinila, že jsme jaksi zapomněli na to, že zatím všechny naše výstavy koček v Rakousku byly ... no poněkud svérázné. To, že jsme se při přejímce a dotazu na druhou dvouklec setkali s pokrčením ramen, byl začátek opravdu vypráskané organizace výstavy. Samozřejmě, že jsme na místě, kde jsme se měli s kočičáky usalašit, našli pouze jednu dvouklec. Navíc autor emailu, který nám psal, že žádný problém s druhou dvouklecí nebude, se při dotazu, jak to tedy je, k žádnému řešení neměl, protože přece žádnou volnou dvouklec nemá. Výstava se konala v jedné z výstavních hal Arena Nova, kde pro kočičí výstavu byla vyhrazena ani ne polovina haly, takže místa nebylo opravdu nazbyt a i uličky, ve kterých seděli vystavovatelé byly hlavně v sobotu opravdu nedostačující. To, že v jednom z opačných rohů haly byla ohrádka s ovcemi a ve druhém se pásly husy, už byla jen další část celé této vtipné epizody. V tuto chvíli musíme smeknout před pořadateli výstav u nás, protože to, co předvedli pořadatelé v Rakousku, bylo opravdu zlé. Nakopli jsme se tedy léky na alergii, vycukli z batohů stahovače, protože pohyblivá mřížka v dvoukleci se nedala nijak upevnit a my jsme potřebovali vytvořit z jedné dvouklece dvě jednoklece. Po několika infarktových stavech a nepočítaně peprných výrazech jsme konečně naše duo ubytovali. Erouš se rozhodl zahrát si na želvu a zahrabošil se pod dečku ve své ubikaci. Pirča měla svých starostí dost, takže to zalomila a v klidu odpočívala.
    Sobotní posuzování začalo s dvouhodinovým zpožděním až kolem dvanácté hodiny, takže celý první den výstavy se hezky natáhl. Nikdo nevěděl, co se děje, kdy se začne, proč je neúplný katalog vystavovaných koček a bez jakéhokoliv dodatku atd. S postupem času bylo vidět, že vystavovatelé jsou už z větší části rezignovaní, naštvaní nebo otrávení. My jsme se na posouzení dostali někdy mezi druhou a třetí hodinou odpoledne. Vyfasovali jsme posuzovatelský stůl hned vedle amplionu a v sobotu Erouš tedy vypadal, že by se nejraději teleportoval do své želvičkové jeskyně a na všechno se vykašlal. Pirča také nebyla úplně ve formě, protože ji zajímaly rozhodně jiné věci než stát na stole a nechat se okukovat a osahávat. Na výstavě se sešlo několik kartouzek a kromě České republiky, tam byli zastoupeni i kočičáci z Itálie. V sobotu Eros i Pirča získali svůj třetí CAC a dosáhli tak na titul šampion.
    V neděli tedy Eros s Pirčou postoupili z otevřené třídy mezi šampiony a Pirča se potkala při posouzení s italskou kartouzskou kočičkou, která se nakonec posuzovateli líbila více. Eros byl v neděli jako vyměněný a působil klidněji a vyrovnaněji, za což jsme byli opravdu moc rádi. BIV stejně jako v sobotu vyhrála italská kočička a Eros musel ještě čekat na rozstřel do nominace do Best in Show. V rozstřelu se potkal s dlouhosrstým modrým briťákem a posuzovatel z těchto dvou kočičáků nominoval do Best in Show Eroska. Ve vlastní BIS měl Erouš skvělou stewardku, se kterou jsme se domluvili, aby ho stáhla z prezentování v případě, že by se necítil v pohodě nebo byl jinak nesvůj. Oba to zvládli skvěle, BIS kluků vyhrál nadupaný bengálec, ale my jsme byli šťastní, že Eros po nepříjemných zkušenostech tuhle akci dal a byl v pohodě.
    Domů už jsme se těšili všichni a zařekli jsme se, že si dáme od výstav v Rakousku zase na nějaký čas pohov nebo alespoň do doby, než nám všechny povedené zážitky opět překryje mlha zapomnění a my si masochisticky řekneme ... „No přece to nemůže být tak hrozný jako minule“.
  1. a 22. 8. 2021
    MVK koček Ostrava 2021Předposlední prázdninový víkend jsme se rozhodli strávit na výstavě koček v Ostravě. Páteční cesta na místo určení byla poměrně dlouhá a úmorná, ale kočičáci to i přes chvilkové remcání ze zadních řad zvládli opravdu skvěle. Po příjezdu do hotelu jsme v euforii, že už jsme konečně na místě a kočičáci musí mít té dlouhé cesty plné kočičí kecky, ty dva zlotřilce okamžitě vypustili v hotelovém pokoji ven z přepravek, čímž jsme se tentokrát dopustili základní začátečnické chyby, tj. odfláknutí rekognoskace terénu alias pokoje. Pirča očíhla místnost, prošla pod televizním stolkem a zamířila si to pod postel. Eros, když viděl tento zářný příklad, ji téměř vzápětí následoval. Ještě v tuto chvíli jsme byli v klidu, už se nám kdysi stalo, že se před odchodem na výstavu Tamča utábořila pod postelemi a odmítala vylézt, takže nic s čím bychom neměli zkušenost. Šli jsme tedy do auta pro další bagáž, ale ani po návratu nebyl stále nikde vidět ani kočičí chlup. Rozhodli jsme se tedy na kolenou začít přesvědčovat kočičáky ať neblbnou, vylezou a prošmejdí si i jiné části pokoje. K našemu velkému překvapení však pod postelemi nikdo nebyl. Nastala chvilka téměř hlasitého šrotování našich mozkoven, protože nikde jinde v pokoji nebylo místo, kam by se mohly modřinky zašít a z pokoje nám skutečně neprchly. Přiznáváme, že jezdíme vybaveni i do kvalitních hotelů jak na expedici do pusté divočiny, takže jsme vytáhli sice malou, leč výkonnou baterku a začali pátrat. A ano, klidní jsme skutečně nebyli. Na první pohled nebylo zjevné, že postele byly přidělány k dřevěnému panelu za nimi, který kryl také topení a pod každou postelí byl vyříznutý čtverec, který sice nevíme k čemu mohl sloužit nebo na co byl tvůrcem tohoto veledíla zamýšlen, ovšem našim kočičákům posloužil dokonale. Naši modří experti se zašili právě v úzkém obednění topení a vyndat je by zahrnovalo asi menší rekonstrukci pokoje. Naštěstí modřiňáci jsou uvědomělí a hlavně žraví, takže poté, co jsme začali dělat, že už je vlastně vůbec nehledáme, jdeme si pochutnat na vynikajících kočičích pamlscích a jsme úplně v klidu, pomalu vylezla nejdřív Pirča a potom také Erouš. Jak vždy říkáme, kočky jsou skvělý indikátor čistoty pokoje, takže jsme očistili oba umělce od prachu a pavučin a podnikli patřičné kroky, aby se i v případě, že by je původní skvostná myšlenka znovu napadla, již nemohli na to bezvadné místo dostat.
    Samotná výstava byla velice příjemná a užili jsme si ji ve skvělé společnosti našich přátel a také díky několika návštěvníkům, kteří se zajímali o plemeno kartouzské kočky.
    Posouzení probíhalo v klidném duchu. Erouš, který vyrazil na výstavu téměř po dvou letech si bohužel stále nese nelibost k chrchlajícím reproduktorům, takže úplně nadšený ze všeho toho hluku rozhodně nebyl. Pirča po prvotní nelibosti, že musí vyrazit do světa široširého se poměrně bleskově otrkala a byla skoro jako ryba ve vodě. Oba modroušové dostali krásné hodnocení. Rozstřely do nominací byly pod taktovkou britek a burmil. V neděli sice Pirča do nominace postoupila, vlastní BIS holek však vyhrála jednohlasně burmilka.
    1. 2021
      Brusín má za sebou první sólo výpravu do světa. Čas letí jako kartouzka honící hmyzáka a tudíž nadešel okamžik, aby se prcek vydal pro své první pigáro. Chartreux - Barachiel - Bruce DCKNSN Nutno říci, že ač neměl Brusík podporu kočičího soubratrstva či sousesterstva, zvládl vše naprosto skvěle. Do přepravky ho jeho zvědavost zavedla sama, cestu autem také zvládl naprosto úžasně a dokonce ani nepyskáčkoval a nehrál si na kartouzskou navigaci. Kromě slibovaného pigára dostal od pana doktora také pochvalu, jaký, že je to pořádný kus modrého kočičáka. Po návratu domů ho všichni modroušové hromadně přivítali a Brusidlo po uvítacím ceremoniálu už zase letěl vyvádět nějakou svou čertovinu. On totiž Bubín ačkoliv vypadá, že snad neumí ani do pěti namňoukat, je ve skutečnosti mrňavý učenlivý rarášek a je ho všude plno.
    1. 2021
      Dle plánu proběhla druhá vlna devormizace mrňavého Brusidla. Naše domácnost je oficiálně označena jako červo unfriendly, protože kromě ničení potenciálních červonautů v prckovi se také Pirča rozhodla přispět svou troškou k této bohulibé činnosti. A to odkousnutím červounovi Neeblovi (pro ne úplně fandy sci-fi a podobného žánru červí mimozemšťan z Mužů v černém) obě tykadla. Naštěstí byla obě tykadla zachráněna a bude proveden pokus o jejich navrácení zpět na červouní hlavu. Nutno podotknout, že Pirča má vkus a ostré oko, neboť odkus proběhl naprosto profesionálně a ve stejné výši, takže Neeble nyní vypadá stále stejně cool jako předtím.
      Fotky ze života našich kočičáků a s našimi kočičáky jsou nově také na Instagramu.
    1. 2021
      Již nějaký ten čásek se nám doma prohání bezmála rychlostí světla více než kilo odčerveného modrého katouzského. Tento týden také byla pro modruchouna doručena zásilka nejvyšší důležitosti a to oficiální agentský průkaz.
      Výcvikem mrňavého šikuly byla pověřena agentka Móňa, která se (i přes svůj nízký služební věk) díky svému zodpovědnému přístupu, chování a píli propracovala téměř do středu kruhu důvěry velkých hlav. V podstatě se dá říci, že prcka vzala pod svá ochranná křídla, tedy pod své ochranné maxi modré tlapy a seznamuje ho se vším, co potřebuje vědět a co by se mu mohlo v budoucnu při nebezpečném povolání modrého agenta šiknout. Již nyní se však jasně ukazuje, kterým směrem je nutné výcvik malého agenta zaměřit. Bubín se specializuje na akce ve velmi vysokých výškách, v podstatě jde cestou „no vertical limit“. Další jeho úžasnou dovedností je bleskové očíhnutí situace a okamžité napodobení čehokoliv, co před ním někdo ze starších agentů předvedl. Přepadení ze zálohy a pacifikace končetin nepřítele jsou jen třešinkou na dortu jeho klubajících se agentských schopností. Velkou zásluhu na jeho precizním výcviku má kromě agentky Amonet i Tamča, která mu ochotně slouží jako makiwara při tréninku zabijáckých bojových technik.
    1. 2021
      Alchymističtí arduinští agenti dnes slaví své třičtvrtěročiny. Ačkoliv veškerou dokumentaci směřující do centrály alchymistické organizace posílají prostřednictvím nic netušících spojek, případně ji ukládají do mrtvých schránek, uvolili se u příležitosti náboru a zácviku nového modrého agenta ke zveřejnění svých „oficiálních“ civilních fotografických portrétů, aby se mohl inspirovat a zdokonalit ve svých schopnostech mistrné manipulace, splynutí s prostředím, maskováním a prostě vším, co souvisí se schopnostmi vytvoření si dokonalé nenápadné identity domácího ňufáčka.
      Ve skutečnosti je revír modrých agentů neomezený a jejich tlapková rychlost je vražedná. Jejich protivníky jsou zavřené dveře, vlezlí hmyzáci, nepřehledný terén plný zmačkaných papírků s šiframi, které potřebují přeložit, a protřelí agenti provokatéři povrkávající za nerozbitnými skly jejich tajných skrýší.
      Adora Belle Chartreux - 9 měsíců Angua Chartreux - 9 měsíců Anubis Chartreux - 9 měsíců Amonet Chartreux - 9 měsíců
    1. 2021
      Malý modrouš se již nějakou dobu může pochubit zářivými fampýřími a orčími tesáčky, které zdatně testuje na trpělivé Tamče nebo na našich prstech a jiných dostupných částech těla. Brusík je velký cestovatel, čímž dohání k zoufalství Tamču, která by ho měla nejraději na jednom místě a spokojeně ho pulírovala. Ovšem malému rebelovi se to příliš nelíbí a jakmile povolí tlak mamčiny tlapky, prcek s mrukotem vyrazí a mizí v nedohlednu. Potom Tamča prochází místnosti a volá malého nezbedu, který se jí ovšem schovává a má z toho ještě neskrývanou srandu. Používání záchůdku již dávno odkoukal od Tamči a ostatních kočičáků, takže jakmile se ozve volání přírody, vyrazí mrňous z místa, kde se právě nachází jako když do něj střelí a utíká k záchůdku, aby udělal co je potřeba. Prcka se ujalo celé společenství modré tlapky a pokud náhodou Tamča někde usne a prcek využije příležitosti a vypaří se, nastoupí Pirča, Eros nebo Móňa, aby na mrňouse dohlédli. Většinou však když mrňous někde něco zkoumá nebo kutí, dohlíží na něj rovnou tři chrliče v podobě našich modrých kočičand. Bubín je zvědavý jako malý opičák a ačkoliv je rozvážný a opatrný, tak musí vše prozkoumat a rozhodně se ničeho nebojí. Nevadí mu zvuk domácích spotřebičů a je tedy zjevně na čase zahájit křest hudební těžkotonážní produkcí.
      Brusík má také novou přezdívku - „Jezdec na medvědovi“ nebo „BearBuster“ (upozorňujeme, že prckovi ani medvědovi nebylo při pořizování fotografického materiálu ublíženo a vycházelo ze svobodné vůle obou zúčastněných). Jakmile mrňous kápnul na to, jak na toho velkého kámoše vylézt, už je na něm každou chvíli. Ještě, že zarážkový medvěd má svatou trpělivost a proti prckovým horolezeckým výstupům nikterak neprotestuje.
      Bruce Chartreux - BearBuster Bruce Chartreux - BearBuster
    1. 2021
      Mrňous již před nějakou dobou rozšířil své pole působnosti nejenom o porodní maxi box, ale podniká expediční výpravy i do blízkého okolí. Nejvíce času tráví průzkumem terénu, bojem s dekovou chlupatinou a maskováním se jako červík pod lehkými kulatými polštářky. Jeho zpočátku nejistý námořnický krok získal na jistotě a když to prcek rozjede, běhá jako čamrda, navíc s aktivní vztyčenou ocáskovou anténkou. Agentka v záloze Tamča je s ním téměř nepřetržitě a když se ti dva začnou domlouvat na dalším postupu akce pro den či noc, tak je to jako tajná kočičí morseovka. Prcek také zkouší bojové techniky a vzhledem k nedostatku rovnocenných soupeřů si jako cíl svého snažení vybírá mámin ocas, tlapky nebo uši. Veškeré jeho snahy končí poctivým umytím celého pidi kočičáka a to téměř vždy, jakmile se přiblíží na dosah máminých tlapek. Je tedy jisté, že ten mrňous bude vždy čistoskvoucně čistý a jako ze škatulky.
    1. 2021
      Jednomužnému vrhu B byl na setkání nejvyššího alchymistického vedení přidělen krycí název Barachiel.
      Nejvyšší vedení rovněž rozhodlo o založení nové tajné složky pro nového agenta. Po přednesení několika návrhů a uskutečněném hlasování bylo jednomyslně odsouhlaseno, že mrňavá modrá metalácká mánička nemůže mít jiné agentské jméno než Bruce DCKNSN.
      Mrňous má v rámci vrhu B založenou svou privátní stránku s fotogalerii.
    1. 2021
      Malý modrý akční vrtil a plazivec se dnes rozhodl podívat na svět velkýma modrýma kukadlama. Móňa už se zjevně nemůže dočkat až prcek povyroste, aby ho zasvětila do všech tajů kotěcích lumpáren a vzala ho pod ochranu svých „big sister“ modrých pacek.
    1. 2021
      Mrňousovi je právě jeden týden a přísun výživného kartouzského mléčného shaku dělá zjevně divy, protože aktuální váha modrého kulišáka je 178 g.
    1. 2021
      Konečně to vypadá, že jak snaha mrňouse, tak naše slaví úspěch. Po třech dnech krmení malého prcka v pravidelných dvouhodinových denních i nočních intervalech, neustálé stimulaci, masáži, vyzkoušení možného i nemožného se mléčný bar pro modrého pijana konečně otevřel. Tamča se hrozně moc snaží a malému mrněti svou téměř neustálou přítomností vynahrazuje chybějící společnost malého sourozence.
    1. 2021
      Tamča spolu s Bandiťákem se stali hrdými rodiči malého modrého prcka. Celá tato „téměř tajná kočičí akce“ bylo poněkud nečekaná a ne úplně jednoduchá. Tamčina březost byla po docela dost dlouhém období říje neříje takovým trochu nečekaným překvapením. Při kontrole na ultrazvuku ovšem přišlo další překvapení, to když nám překvapený (a to už je co říci) pan veterinář sdělil, že Tamča čeká dvojčata a to rovnou jednovaječná (tj. oba prckové v jednom plodovém obalu a vyživovaní jednou placentou). Na překvapení přecházející do profesionálního nadšení, jakáže to je raritka jsme reagovali poněkud skepticky. Přeci jenom se nám hned v hlavách rozezvonily varovné zvonečky. Resultát byl ovšem jasný hned, bude nutný císařský řez, protože jinak se bratři v triku prostě nemají šanci dostat ven. Další ultrazvuk o několik dní později ukázal, stejně jako ten první, dvě vzorově bijící srdíčka. V den kdy došlo na císařský řez ultrazvuk v první chvíli neukázal žádnou srdeční aktivitu, což nás tři přítomné proměnilo ve tři úctyhodné solné sloupy. Jakmile po chvíli zazněla slova „mám srdce“, tak už šlo vše ráz na ráz. Bráškové byli skutečně echtovní jednovaječná dvojčata a ultrazvuk ohledně jejich srdíček bohužel nelhal. Zatímco se pan veterinář staral o Tamču, my jsme sušili a stimulovali modrého mrňouska, který začal během chvilky remcat a pokňourávat. Porodní váha modrého klubíčka byla 76 g. A aby nebylo všemu konec, tak to zatím vypadá, že Tamčin mléčný bar ne a ne otevřít malému mrněti pípy.
      Bruce Chartreux - freshly born

      Již delší dobu jsme přemýšleli o tom, že necháme Taminku vykastrovat. Důvodů pro toto naše rozhodnutí bylo vícero a všechny jsme je pečlivě a dlouho zvažovali a přehodnocovali. Nakonec jsme se rozhodli, že k tomuto kroku přistoupíme a to i z toho důvodu, že bychom rádi v našem chovu pokračovali (pokud to tedy bude možné) s jinými liniemi a vzhledem k tomu, že Tamča musela stejně podstoupit operativní zákrok tak jsme ji současně s císařským řezem nechali tedy nakonec i vykastrovat.
    1. 2021
      Prostřednictvím obrazového materiálu se průběžně dovídáme o stále se zdokonalujících se schopnostech našich agentů. Agenti rozhodně dbají na stále se zvyšující nároky na jejich fyzickou i psychickou aktivitu. Kromě aktivní práce v oblasti pronikání do tajů informačních technologií a odkoukávání informací ze všech dostupných elektronických zařízení nezanedbávají ani svou fyzičku. Lezení pro kočičích stromech, policích, skříních, horních hranách dveří nebo zádech se pro ně stalo již naprostou rutinou.
      Ve skákání na záda je ovšem zřejmě naprostým lídrem naše Móňa. Protože je to zvědavka zvědavá, využívá této příležitosti také k tomu, aby mohla s některou z velkých hlav čumákovat do skříní nebo poliček, kam se jinak moc dostat nedá a objevovat tak nová zákoutí, která jsou jí běžně odepřena. V poslední době své skoky na ohnutá nebo i rovná záda naštěstí vylepšila do té míry, že již velké hlavy nevypadají jako kdyby se po jejich zádech pravidelně proháněl vertikutátor, případně byly vyznavači flagelantství.
      Bohužel se nám však doma rozmohl jeden takový nešvar. Začalo to postupně, když velké hlavy nemohly najít malé drobnosti - víčka od tužek nebo flashek, krytky kamer z noťasů, víčka od čehokoliv, která zůstala pár vteřin bez dohledu, gumičky do vlasů atd. atd. Postupně došlo na základě nejrůznějších indicií k vyloučení jak Elinky, tak také Eroska a Tamči. Podezření hraničící s jistotou tedy padlo na Pirču, která se občasnými drobnými krádežemi proslavila již ve svém útlém mládí. Ovšem s tím, jak v Móně vidí růst svého zdatného nástupce, dosáhlo její na chvíli utlumené umění momentálně téměř gigantických rozměrů. Móňa vedena jistou modrou tlapkou své matky začala nejdříve zlehka krádežemi ubrousků, papírových kapesníčků či brček. V současné době patří tyto dvě modromily mezi hlavní členky organizované skupiny odkláneček čehokoliv, co má potenciál vejít se do tlamky nebo spíše být rychle odpálkováno rychlými modrými tlapkami. K jejich škodě jsou však místa, kde dochází ke koncentraci odkloněných drobností již s jistotou identifikována a pravidelně vybírána, aby mohl být jejich obsah bezodkladně navrácen právoplatným vlastníkům.
      V neposlední řadě jsme zjistili, že našemu kočičímu komandu budeme muset asi vybudovat speciální běžeckou, lezeckou a opičí dráhu. Pravidelně se totiž celým bytem prohání duo Móňa - Pirča, Móňa - Eros nebo celé rodinkové trio Eros - Pirča - Móňa a my pak sotva stačíme uhýbat modré smršti ženoucí se se zdviženými ocasy v jednu chvíli jedním a ve druhé zase opačným směrem. Dveře a šatní skříně pak často slouží jako odrazové plochy při vybírání ostrých zatáček a zkracování si cesty vzduchem. Často jsme do této hry zapojeni také my, protože speciálně toto rodinné uskupení miluje hru na číhanou, schovávanou a následný zběsilý úprk když na ně někdo z úkrytu „vybafne“.
    1. 2021
      Naše béžové třeštidlo burmilka Elinka dnes slaví své 11. narozeniny. Přejeme jí mezi modrým komandem hodně duševního klidu a hlavně pevné zdraví.
      Burmilla Ally 11. narozeniny Burmilla Ally 11. narozeniny

      Došlo k zásadnímu odhalení. Móňa je se svými zvukovými projevy ve všem naprosto nevinně. Podrobným a důkladným zkoumáním bylo zjištěno, že ta malá mrňavka napodobuje zvuky, kterými na ni občas promlouvá jedna z velkých hlav. Vzhledem k tomu, že se tyto promluvy nápadně podobají projevům kočičáka z Káti a Škubánka, tak už víme, proč to malé modré stvoření s námi komunikuje svým srandovně skřiplavým hláskem. Móňa si nás prostě zařadila do škatulky „ti, co tak divně mňoukají, ale co nadělám, když se s nimi chci domluvit“.
    1. 2021

      Veselé a požehnané Velikonoce přejí Alchymisté.

      Amonet

    1. 2021
      Agenti již téměř dva měsíce působí na jimi zabraných přátelských územích a pečlivě vykonávají úkoly, které jim byly vedením tajné alchymistické organizace svěřeny. Ačkoliv jsou veškeré osobní údaje agentů uloženy v tajných složkách s pečetěmi a velkými nápisy „Top secret“ v nedobytných trezorech, přesto došlo k záhadnému úniku informace, že agenti právě dnes oslavují svá půlroční výročí. Do virtuálního éteru také uniklo několik fotografií zachycujících agenty v jejich civilních rolích domácích roztomilých mazlíčků. Nicméně madam „P“ se za pomoci pana „E“ podařilo zabránit nejhoršímu tím, že po shlédnutí inkriminovaných fotek se dané zobrazovací zařízení automaticky zničí za 5 sekund. 5 ... 4 ... 3 ....
      Arduin - Adora Belle Blue Alchemist Arduin - Angua Blue Alchemist Arduin - Anubis Blue Alchemist Arduin - Amonet Blue Alchemist
    1. 2021
      Modří agenti pravidelně posílají prostřednictvím svých mluvčích a soukromých fotografů textovou i obrazovou dokumentaci do hlavního sídla alchymistické organizace. Jsme strašně moc rádi, že díky těmto zprávám, fotografiím a videím můžeme vidět jak mrňousové krásně rostou a jaké zažívají se svými parťáky veselé historky v každodenním životě.
      Amonetka zjevně pochytila to nejlepší od svých rodičů, takže postupně zjišťujeme, co vše jí Pirča naučila a co jí zatím nenaučila nebo neukázala, na to Móňa častokrát už kápla sama. Hlášky „no jo celá maminka/tatínek“ pronášíme téměř každý den. Ale na druhou stranu je to úžasné, vidět v Amonetčiných gestech a výrazech chvíli Pirču a chvíli zase Erose. Elinka i Tamča vzaly Móňu za svou a často se s ní honí, olizují ji a s velkou pečlivostí o ni pečují. Ovšem přeborníkem v kočičích honičkách je Eros, který se s Amonkou prohání po celém bytě a chvíli s mrukotem prchá Móňa a chvíli zase Bandiťák. Amonetka také miluje všechny možné hračky, lovení udiček a vytahování míčků z různých schovávaček. Je také přebornicí v kradení a porcování papírových kapesníčků a sledování tekoucí vody z kohoutku. Ovšem jinak je to kecka ukeckošená a všechno musí pravidelně komentovat svým roztomilým hláskem zatím stále trochu znějícím jako malé skřipky.
    1. 2021
      Agenti prostřednictvím tajných šifer pravidelně posílají do centrály tajné organizace zprávy o svém působení na přátelských územích včetně tajně pořízené obrazové dokumentace. Zdá se, že civilisté nemají o jejich tajných úkolech nejmenší ponětí a asistují jim při opakovaných průzkumech terénů. Rovněž jim kontrolují zásoby a podávané porce výživné agentské stravy, aby nedošlo k otravě agentů a bedlivě hlídají, aby nedošlo ke kontaminaci vodních zdrojů. Agenti testují schopnosti a bdělost civilistů ukrýváním drobných předmětů. Modří agenti rovněž se zájmem asistují u běžných činností místních obyvatel i u jejich pracovních aktivit. Všichni agenti bez rozdílu přijali nová území za svá a od první chvíle je se sebejistotou sobě vlastní neustále prozkoumávají. Samostatnou kapitolou je jejich dohledová činnost, kdy se vyskytují vždy v blízkosti civilistů a také je velice důležitá aktivita vrnivo-podprahová, kdy se snaží původnímu osazenstvu podsunout myšlenku, že jsou to jen neškodná a hrozně moc roztomilá vrnivá koťátka.
      MV
      Použito s laskavým svolením autorky, originál se nachází ve vlastnictví chovatelské stanice Blue Alchemist, CZ
    1. 2021
      A teď trochu nealchymisticky vážně. Jsme neskutečně šťastní, že jsme pro naše mrňata našli bezvadné parťáky, kteří s námi měli trpělivost, dali nám svoji důvěru a pro modrouše připravili domovy plné lásky, pohody a porozumění. Jsme jim za to hrozně moc vděční a toto vědomí trochu mírní smutek z toho, že už doma ty malé prďoly nemáme. Velkým drsným hlavám se prostě stýská a agentka Amonet se musí safra činit, aby zastala činnost všech ostatních nepřítomných agentů.
      Arduin Arduin Arduin
      Arduin Arduin
      Použito s laskavým svolením autorů, originály se nachází ve vlastnictví chovatelské stanice Blue Alchemist, CZ
    1. 2021
      Posledním agentem, který byl v rámci operace „Přesun“ vysazen na přátelském území byla agentka Adora Belle. Rovněž agentka Adorka prošla na brífingu školením týkajícím se základní výbavy alchymistického agenta. Pan „E“ osobně výbavu několikrát překontroloval a teprve, když bylo vše odsouhlaseno a posvěceno rozhodnutím madam „P“, bylo vydáno povolení k zahájení této části operace. Vzhledem k nepříznivým klimatickým podmínkám byla agentka na místo určení dopravena za vysoce komfortních podmínek, aby bylo vyloučeno jakékoliv možné oslabení agenta v prvních dnech jeho působení na novém území. Po uskutečnění výsadku agentka Fída nenápadně oskenovala civilisty, kteří se v prostoru výsadku nacházeli, porovnala jejich biometrické znaky s těmi, které měla uložené ve své databázi a vydala se na průzkum členitého terénu. Agentka Fída byla pověřena speciálním úkolem. V současné době působí jako spící agent, k čemuž byla díky své neskutečné roztomilosti předurčena již v době zahájení výcviku agenta. Pozorovací činnost a reportování na základnu provádí samozřejmě nanejvýš nenápadným způsobem a pracuje také na vypilování absolutní závislosti místních civilistů na své osobě.
      Arduin - Adora Belle
    1. 2021
      Jako druhá v pořadí byla pro uskutečnění operace „Přesun“ určena agentka Angua. Také agentka Angua byla za přítomnosti pana „E“ a madam „P“ seznámena se svou výbavou modrého alchymistického agenta. Její cesta na přátelské území byla delší a vzhledem ke klimatickým podmínkách také trochu náročnější. Na základně došlo k poplachu, protože se zdálo, že celá operace byla vyzrazena a došlo k diverzní činnosti nepřátelských sil. Zprvu to vypadalo, že tyto záškodnické síly poškodily transportní vozidlo a operace bude muset být vedena náhradním prostředkem. Nakonec se ukázalo, že apokalyptické vozidlo stálo příliš dlouho v nečinnosti a bylo nutné obnovit jeho životní funkce. Toto byl jediný zádrhel v této části operace a výsadek nakonec proběhl rychle a bez jakýchkoliv dalších komplikací. Po vysazení na novém území agentka zkontrolovala místní civilisty, zda skutečně odpovídají těm, se kterými měla možnost se seznámit během procesu příprav a výběru vhodného místa výsadku a ihned začala s prohlídkou a zabezpečováním perimetru a kontrolou okolí z výškového bodu. Specialitou agentky Anžu je zajišťování osobní ochrany místního civilisty, vysoce kvalifikovaná práce s informačními technologiemi a pohyb v kybernetickém prostředí. I na její pravidelné zprávy čeká v hlavním šťábu nejvyšší vedení alchymistické tajné organizace.
      Arduin - Angua
    1. 2021
      Pro zahájení operace „Přesun“ byly nejvyšším vedením alchymistické tajné organizace určeny dny 5. - 7. 2. 2021. Malí agenti byli na celou operaci důkladně školeni a připravování již v průběhu předchozích měsíců a všichni procházeli náročným výcvikem, aby po vysazení v novém působišti byli schopni okamžitě plnit náročné úkoly, které jim byly přiděleny.
      Jako první si při tajném losování vytáhl nejkratší slámku agent Anubis The Legacy. Na přátelském území byl vysazen v pátek v odpoledních hodinách, za dodržení všech bezpečnostních a hygienických opatření a s nezbytným doprovodem. Přípravy na operaci „Přesun“ doprovázela také příprava základní výbavy pro malé agenty, kterou měl na starosti pan „E“. Agent Anubis se musel podrobně seznámit s veškerým vybavením a pan „E“ mu názorně představil veškeré funkce, které jeho výbava má. Vše samozřejmě probíhalo pod bedlivým dohledem madam „P“ a ostatních agentů. V orientaci na dosud nezmapovaném území těsně po vysazení agentovi Anubisovi pomáhali civilisté, kteří mu však nebyli neznámí a které měl možnost si již v průběhu akcí, které předcházely operaci „Přesun“ trochu oťuknout. Úkolem agenta Anubise je především proniknutí do jazykových znalostí místních civilistů, nenápadný odposlech informací a posílání zpráv na základnu, po zaučení ideálně v rodném jazyce madam „P“. Mezi další speciální dovednosti agenta Anubise patří vzhledem k jeho excelentním komunikačním dovednostem vytěžování informací ze všech místních obyvatel, kontrolování množství a kvality porcelánových nádob, průzkum v utajení a díky silným vibračně-vrnícím schopnostem také poskytnutí první pomoci v případě srdečních či jiných obtíží. Věříme, že agent Anubis řádně zúročí své nabyté zkušenosti i mimo své původní působiště na ústředí tajné alchymistické organizace.
      Arduin - Anubis The Legacy Arduin - Equipment inspection Arduin - Equipment inspection
    1. 2021
      Agentům jsme do arduinské sekce přidali další nášup fotek. Tentokrát má každý prťavec své vlastní pidialbum se sérií fotek. Také jsme na alchymistický kanál protlačili několik nových videí (tedy prozatím jen jedno, další budou v brzké době následovat), která zachycují modré agenty ve vzácných chvilkách, kdy nemusí zachraňovat svět a mohou si také trochu vydechnout a zarelaxovat.
    1. 2021
      Mrňata se projevila jako velcí ochránci životního prostředí. Veškeré krabice, které se k nám domů dostanou musí projít arduinským očistcem předtím než se díky kontejnerům na papír dostanou do recyklačního nebe. Každá krabice prochází důkladnou kontrolou, testuje se její odolnost nejprve ve složeném stavu, před cestou do kontejneru i ve stavu složeném, kdy krabice slouží jako kočičí předsíňový surf. Zoubky modrého komanda během očistce testují složení krabic a jejich prokusovou odolnost. Někdy je nutné otestovat i to, kolik modrých kožichů se do takové kartonové krabice najednou vejde, ideálně v době, kdy se velké hlavy snaží spokojeně spát spánkem nespravedlivých.
      Arduin Další z dovedností, kterou malí agenti získali je ovládání domácích spotřebičů. Na noční spouštění vysávacího robota už jsme si tak trochu zvykli díky kočičím dospělcům, kteří nám svého času celkem pravidelně působili noční šoky. Dnes v noci se mrňatům podařilo zapnout pauznutou „pradlenku Madlenku“. Holt dotykové displeje zřejmě ještě neumí rozeznat dotek lidského prstu od nezbedně šmátravé tlapky bratrstva kočičí pracky.
      Mrňousové také milují své malé rituály. Od doby, kdy se sami dokázali vyšplhat do postele, jsou pravidelnými nočními spolunocležníky velkých hlav. S tím jak prckové rostou, dochází k tomu, že se mění poměr, jak velký prostor zabírají velké hlavy a jaký mrňata. Velké hlavy teď leží jako dva zkroucené paragrafy, aby se malé kotěcí kožky mohly spokojeně rozvalovat. Ovšem každé ráno, jakmile se jedna z velkých hlav vypotácí z ložnice poté co překonala nástražná zařízení v podobě modrých ocásků, je z ní následována čtyřmi modrými nohsledy. S těmito je naprosto nezbytné provést v předsíni vítací rituál, s každým se pozdravit, pochválit ho za protažení o škrabadlo a také každého pochovat v ruce. Ve chvíli, kdy je tento rituál ukončen, vyskočí Amonetka nebo Anubis na hrb velké hlavy a naviguje ji do komory, aby tam vybrala něco dobrého na zub a rychle se s tím odebrala do kuchyně a co nejrychleji naservírovala chutnou krmi nedočkavým modrým kibicům.
      Arduin Arduin Arduin
    1. 2021
      Modří mrňousíci si našli novou zábavu. Misky jsou sice stále v kurzu, stejně tak, jako papírové krabice nebo jakékoliv papírky, víčka, brčka, tužky ... no prostě cokoliv, s čím se dá blbnout, honit to po podlaze, přetahovat se o to se sourozenci a nebo to odnášet do postele velkých hlav. Ovšem co je momentálně absolutní hitovka malých modrých pišišvorů je koupelna a především vana. Častokrát se tam nasáčkuje celá čtyřka, protože je to naprosto skvělé místo pro lovení modrých ocásků, zlobení ostatních modroušů, číhání a neustálé skákání tam a zase zpátky. Problém trochu nastává, když je vana obsazena některým z velkohlavých vorvaňů a navíc je ještě puštěná voda. Ani to však malé zvědavce neodradí, takže před vanou sedí v řadě vedle sebe duo, někdy trio nebo dokonce celé kvarteto vodních asistentů a přemýšlí, jestli je dobrý nápad se tam tak nějak decentně po kartouzovsku vtírnout. Většinou však stačí pár kapek odstřikující vody, aby se někteří jedinci otráveně odlouladi ke dveřím, odkud však i nadále pokračují v pozorování a přípravě na kotěcí salto mortale do vany, jakmile tam nebude tak narváno a zbytečně přemokřeno.
      Arduin Arduin
    1. 2021
      V sobotu vyrazilo holčičí komando k panu veterináři na kontrolu a vyndavání stehů. Angua i Adorka byly v naprosté pohodě a vše proběhlo rychle a bez jakýchkoliv zádrhelů. Amonetka tentokrát vyrazila také, protože byla posledním z modrých agentů bez mikročipu. Akce deanonymizace mrňavky proběhla během chvilky a Móňa si téměř ničeho nevšimla. Cestou domů potom celou dobu vyžadovala mokrý ručník na kebuli, prý aby nás nikdo nemohl vysledovat. Asi budeme muset trochu omezit to sledování filmů s „Árným“.
    1. 2021
      Malí modrásci, jmenovitě Adorka, Angua a Anubisek, se vydali k panu veterináři na naplánovaný zákrok, kastraci. Pan veterinář má s těmito zákroky u mrňousků bohaté zkušenosti a my jsme věděli, že u něj prckové budou v těch nejlepších rukách. Kočičáčci byli moc hodní a ničeho se nebáli. Po příjezdu od veterináře je Piruetka s Erouškem hned vítali, netrpělivě čekali až tříčlenné komando vypustíme z přepravky a potom je všechny očichali a pořádně olízali, aby prckové věděli, že už jsou zase doma. Malí hrdinové se museli pořádně posilnit a potom po chvilce nezbytného poletování všichni tři usnuli. Zdálo se nám, že více než prodělaná operace prckům vadilo, že byli ve spánku nezaměnitelně označeni čipem, což jejich pověsti nenápadných tajných agentů příliš neprospělo. Pokud vám nesedí počty mezi kočičáky, kteří byli u pana veterináře a celkovým počtem našeho kompletního kotěcího komanda, tak vám nesedí správně. Amonetka spolu s ostatními modrásky k panu veterináři nejela. Po dlouhém a důkladném rozvažování to zatím vypadá, že Amonka zůstane s námi doma.
    1. 2021
      Ačkoliv jsme to od poslední návštěvy veterináře přibližně před měsícem očekávali v podstatě každou chvíli a bojovali o každý další den spolu s Arčulkou jako lvi, tak tentokrát se Kočičí Smrť již nezakecal. Arčulka s ním odešel ve věku třinácti a půl roku. Arčík (Archibald I. Kartouzský) bude strážit cestu a svítit na ní těm, kteří ji budou jednou hledat.
      Ale ne hned ... ne hned.

Deník alchymisty 2020 ...