Blue Alchemist Deník alchymisty Deník alchymisty 2019

Deník alchymisty 2019

Deník alchymisty 2020 ...

1. 2019
  Do Alchymistova mudrosloví jsme za přispění našich modro-béžových múz přidali nový článek „Modrý přírůstek do rodiny“.

1. 2019
  Neděle se nesla již v relativně klidném duchu. Na nás už žádné posuzování ani další povinnosti nečekaly a my mohli pořádně očíhnout výstavu a popovídat si s ostatními chovateli kartouzek. Neděle byla totiž vyhrazena pouze pro posuzování a vyhlášení Best in Show. Dopoledne byly posuzovány a vyhlašovány kategorie 1 a 2 a odpoledne kategorie 3 a 4. Nutno smeknout klobouk před všemi kočkami, které v BIS byly. Výkřiky nadšení z hlediště byly chvílemi až příliš hlasité i pro naše uši, takže pro kočky to musel být ještě větší nápor na ušní bubínky. Vyhlašování prvních dvou kategorií jsme chvílemi sledovali na velkoplošné obrazovce. Šli jsme se podívat až na kategorii 3. Přehled vítězů v této kategorii byl však poněkud fádní. Mezi malými koťaty vyhrála barma, mezi juniory další barma, vítězkou mezi kočičími kastráty byla znovu barma a mezi kocouřími kastráty si vítězství odnesla pro změnu opět barma. Změnu nepřinesla ani třída dospělých koček, kterou vyhrála, aby se to příliš nepletlo, jak jinak než barma. To už jsme nějak psychicky nevydrželi a odešli si raději naplnit žaludky. Jak jsme se později dozvěděli a bylo to pro nás velkým překvapením, tak vítězem mezi dospělými kocoury se nestala barma, ale zlatý stínovaný briťák. Aby bylo jasno, tak proti barmičkám rozhodně nic nemáme, ale tady už bylo prostě tak nějak přebarmičkováno.
  Celkově musíme říci, že jsme si výstavu užili a jsme rozhodně rádi, že jsme se jí zúčastnili. V českém týmu panovala pohodová a přátelská nálada, podpora a také plno emocí. Setkali jsme se s našimi dobrými přáteli a známými a byli jsme moc rádi, že jsme s nimi mohli strávit nějakou tu chvilku v příjemném popovídání si.
  Také jsme se setkali s chovateli kartouzek ze zahraničí. S některými jsme se znali již z dřívějších zahraničních výstav, s některými jsme si slíbili, že se na světovce setkáme, protože jsme dosud byli pouze v písemném kontaktu, s dalšími bylo naše setkání vzájemná premiéra. Výstava takovéhoto formátu byla prostě další cenná a zajímavá zkušenost, za kterou jsme moc rádi. A jsme ohromně šťastní, že Pirča získala krásné a cenné umístění a všechno zvládla na výbornou. Je to naše malá francouzská hrdinka.

1. 2019
  V sobotu jsme vyrazili směrem k freiburgskému výstavišti odpočatí a se slušnou časovou rezervou. V hale jsme prošli kolem fronty nešťastníků čekajících na zdravotní přejímku, ve které jsme předcházejícího večera stanuli i my a vpluli do haly, kde nás čekala registrace. Organizátoři měli nad svými stolky vlajky jednotlivých účastnických zemí, takže nebylo těžké se nasměrovat tím správným směrem a po předložení výsledku zdravotní přejímky a nahlášení svého jména jsme obdrželi katalog s čísly našich koček a označení řady s umístěním klece. Zde jsme také nahlásili Erosovu absenci.
  Klece byly rozděleny podle jednotlivých zemí a pro Českou republiku byly vyhrazeny dvě řady. Byly jsme rádi, že jsme byli obklopeni známými tvářemi a všechny své přátele a dobré známé jsme měli v dosahu. Po přípravě klece a zabydlení Pirči jsme se konečně podívali do katalogu, abychom zjistili, kteří chovatelé kartouzek jsou na výstavě přítomni a v jakém počtu se tu ty modré kožíšky sešly. Z počtu přihlášených kartouzek se nám trochu zatajil dech. 28 modrásků a mnoho z nich z chovatelských stanic se značným renomé. Nakonec se ukázalo, že kromě našeho Erose nedorazily ještě dvě kartouzky, ale i tak byl počet modrých účastníků dechberoucí. Na posuzování jsme byli přiděleni k panu Karlu Preissovi a dostali jsme se na ně až pozdě odpoledne.
  Když začalo posuzování kartouzek vzali jsme Pirču a vyrazili směrem k posuzovacímu stolku. Toto bylo další slabé místo výstavy. Málo místa, málo čerstvého vzduchu a sluníčko pražící do haly. Všichni chovatelé se tísnili na malém vyhrazeném prostoru kolem posuzovatelského stolku a celé posuzování kartouzek zabralo dobré dvě hodinky. Pirča byla úžasná, celou dobu tam s námi byla a jen občas trochu zaprotestovala. Ačkoliv jsme hlásili Erosovu absenci už ráno, posuzovatel o této změně neměl žádnou informaci. Naštěstí jsme vše během chvíle vyjasnili a čekali dál až na nás přijde řada, protože Pirča byla v katalogu mezi kartouzkami až úplně poslední. Byli jsme v podstatě relativně v klidu, protože Piruetka měla ve své třídě kotěcích holek ve věku 4-7 měsíců těžkou konkurenci v podobě kočiček z věhlasných zahraničních chovatelských stanic. Nevěděli jsme také v jaké náladě se Pirča po dlouhém čekání na svých „pět minut slávy“ probere. Potom, co jsme ji dali na pozuzovatelský stůl a Pirča očíhla situaci se rozhodla nahodit svoji milou hravou tvář a kočičího raubíře nechala v klidu klimbat v přepravce. Byla skutečně moc hodná, zajímala se o hračku, kterou jí posuzovatel ukazoval a dostala velkou pochvalu. Následně přišlo na řadu určení pořadí v rámci její třídy. Žumík byl uprostřed mezi dalšíma dvěma holkama a zvědavě sledoval situaci kolem. Pan posuzovatel dlouho váhal, každé kočičce mával před tlapkama a tlamičkou hračkou a poté jako třetí v pořadí určil kočičku ze švýcarské chovatelské stanice. Pro nás to bylo překvapení, protože získat v této konkurenci třetí místo by rozhodně nebyla žádná ostuda. Poté se pan posuzovatel vrátil k Pirče a druhé kočičce a opět váhal. Přemítal, bral obě kočičky do ruky, opět mával hračkou a sledoval, jak kočičky reagují. Nakonec ukázal na nás a vyhlásil Piruetku jako první v pořadí. Pro nás to byl opravdu šok, ne že bychom Pirče nevěřili, ale v takové konkurenci jsme si příliš šancí nedávali. Byli jsme hrozně štastní a Pirča od nás dostala nepočítaně líbanců. Pan posuzovatel ještě musel vyhlásit kotěcí Best in Variety. V té byla Pirča spolu s kocourkem ze třídy 4-7 měsíců a starším kocourkem ze třídy 7-10 měsíců. Ocenění Best in Variety nakonec získal starší kocourek z francouzské chovatelské stanice. Později tento kocourek získal ještě i nominaci do Best in Show, kde pořádně zavařil konkurenční barmičce. My na svém obláčku nadšení odpluli k naší domovské kleci a Pirča dostala ňamkovou odměnu a upadla do náruče Morfeovy. Po skončení prvního dne světové výstavy jsme se vrátili opět na hotel načerpat síly a energii na další den.

1. 2019
  Již v průběhu loňského podzimu jsme začali přemýšlet o tom, že bychom se zúčastnili největšího každoročního kočičího svátku, kterým je Světová výstava koček. Ta letošní se konala v německém městě Freiburg, které leží kousek od švýcarských a francouzských hranic. Doufali jsme, že i díky takto krásně geograficky zvolenému místu konání světové výstavy bychom mohli mít možnost vidět kartouzské kočičky renomovaných zahraničních chovatelů. Z naší modré chovné trojky se na světovou výstavu kvalifikovali všichni tři modroušové, ale nakonec jsme se rozhodli přihlásit pouze Erose a Piruetku. Ovšem jak to tak bývá, člověk míní a kartouzky mění. Ve středu naše kotěco-pubertální duo hrálo svou oblíbenou hru familiérně nazvanou - Chytnu si tě tlapama a pak tě začnu kopat, ideálně do hlavy. Následkem této drsně působící, ale obvykle nevinné a beznásledkové hry bylo, že se z našeho italského pubertálního klacka se svůdným pohledem během chvíle vyloupl bratr Žižka. Po zhodnocení stavu oka, kdy naštěstí nedošlo k žádnému vážnému poškození jsme zahájili léčbu a doufali, že se podrážděné oko dá rychle do pořádku. V pátek ráno před odjezdem sice už u nás doma nebivakoval bratr Žižka, ale pouze tetička Mžouralína, nicméně nebylo to nic s čím bychom mohli na výstavě světového formátu udělat nějaké terno. Padlo tedy konečné rozhodnutí, že na světovku vyrazí pouze Pirča a jako jediný bonus bude, že bude mít sama pro sebe luxusní dvojklec, kterou měla původně obývat s Eroušem.
  Cesta do Freiburgu ubíhala poměrně v klidu až na to, že Pirča předváděla klubání se Vetřelce na svět a Sturdi přepravka se střídavě boulila na všechny strany. Nakonec jsme tedy vyměkli a Pirča zbytek cesty strávila rozvalená na klíně nebo na středové podložce na lokty mezi předními sedadly. Protože organizátoři dali ve známost, že zdravotní přejímka kromě sobotního rána bude i v pátek odpoledne, namířili jsme si to rovnou do výstavní haly, kde se měla konat výstava koček s tím, že si uděláme „strýčka“ a v sobotu ráno už půjdeme rovnou na registraci, aniž bychom museli absolvovat zdravotní přejímku ... a ano, znamenalo to také to, že si můžeme ráno trošku přispat.
  Už před příjezdem do Freiburgu se k nám donesly zprávy o tom, že přejímka je na dlouho a ona na dlouho opravdu byla. Při vší úctě k organizátorům světové výstavy to byl naprostý debakl a organizace a zajištění zdravotní přejímky se jim opravdu, ale opravdu nepovedlo. V době našeho příchodu a zařazení se do fronty byli na konci lidského hada pouze dva veterináři. Měli jsme dojem, že jsme se vrátili o pár desítek let nazpátek a na konci fronty nás budou čekat kubánské pomeranče, barevná televize nebo Škoda Favorit. Celá tato akce nám zabrala pěkné dvě hodiny čekání a někteří z těch, kteří dorazili dříve si užili čekání takřka tříhodinového. Nemusíme asi ani dodávat, že většina čekajících byla notně zpruzených a žádné terno to nebylo ani pro kočičáky. Pirča ale vše zvládla až překvapivě v klidu a po krátkém nespokojeném brblání usnula. Dvouminutovou veterinární prohlídkou jsme prošli bez problémů a poté vyrazili na zasloužený odpočinek do hotelu.

1. 2019
  První říjnový víkend jsme se po oba dva dny účastnili Mezinárodní výstavy koček v Kutné Hoře. Výstava se konala v KD Lorec a pořadatelům se její zajištění velice povedlo. Prostory byly vcelku pohodové, zázemí pro návštěvníky a vystavovatele rovněž. Našly se samozřejmě i drobné mušky, které však byly spíše na straně vybavení kulturního domu.
  V sobotu se naše modrá trojka představila španělskému panu posuzovateli. Všichni tři modrásci se velice pěkně předváděli, Eros získal ocenění Best in Variety a také nominaci do Best in Show. Tamiko získala svůj další CAGCIB certifikát a malá Piruetka se panu posuzovateli také velice líbila, i když ukázkově se předvádějící kotě chvílemi střídal kotěcí „pytel blech“ v našich rukách. V rozstřelech do nominace u obou holek nakonec postoupily soupeřky. Odpoledne získal Eros své první vítězství v BIS. Bohužel se opět projevila jeho citlivost na příliš hlučné a zkreslující reproduktory. Navíc stewardka jeho pokus o elegantní vypaření se pochopila naprosto špatně a Erose poměrně nevybíravě přidržela na stole, takže Eros se nám vrátil sice s pohárem a kokardou, ale naprosto rozhozený, z čehož jsme byli rozhození, rozladění a nešťastní také my.
  V neděli jsme byli u pana posuzovatele z Francie. Tamča získala svůj poslední CAGCIB certifikát a stal se z ní tak Mezinárodní grandšampion (International Grand Champion). Rozstřel do nominace vyhrála jedna ze soupeřek. Piruetka se opět velice líbila a nakonec v rozstřelu do nominace do Best in show porazila bengálské kotě a malou modrou britku, což nás překvapilo a velice potěšilo. U Erose byl trochu problém, protože zřejmě nezapomněl na zážitek z minulého dne. Místo bezprostředního uvolněného kocourka, kterým vždy při posuzování byl, se na stole vůbec necítil dobře a bylo vidět, že není ve své kůži. Eros získal i přes svou rozhozenost ocenění Best in Variety a nominaci do BIS. Ve vlastní BIS byla Piruetka ve společnosti koťátka Kurilského bobtaila a Egyptské mau, které BIS nakonec vyhrálo. Eros získal i v neděli ocenění BIS. Pro nás bylo však hlavní, že Eros dostal velice pozornou stewardku, která ho i přes jeho viditelnou nepohodu dokázala uklidnit a hezky předvést. Byli jsme za to moc rádi a opravdu doufáme, že špatná zkušenost se na Erosovi nepodepíše a další výstavy zvládne tak, jako tomu bylo doposud tj. jako hravý, zvídavý a pohodový kocouří dorostenec.

1. 2019
  Poslední zářijovou sobotu jsme se rozhodli zúčastnit výstavy koček konané v rakouském městečku Tulln an der Donau. Výstava se konala na místním výstavišti Messe Tulln v rámci velkého výstavního svátku „Du & das Tier“, který byl věnován především výstavě psů všech plemen.
  Do Tullnu jsme dorazili již v pátek, protože někteří z nás nejsou úplnými fanoušky ranních dálkových jízd (respektive ranního vstávání vůbec). Ubytovali jsme se v úžasném rodinném hotelu ve městě Stockerau. Ranní, na nás až velkorysou časovou rezervu, nutnou pro klidné sbalení se a odjezd na výstavu se nám rozhodla zpestřit naše výstavní matadorka Tamiko. Při balícím finiši si zalezla pod postel a odmítala vylézt. Problém byl v tom, že ani my jsme se pod postel nemohli dostat. Mezi postelí a zemí byl prostor akorát tak na vniknutí rozpláclého kočičího těla nebo lidské ruky. Samozřejmě, že Tamča pro jistotu zvolila strategické umístění své výstavní kožky přesně uprostřed postelí, takže jakákoliv snaha o vytažení bojkotujícího modráka byla k ničemu. Protože oblíbené pamlsky už byly sbalené v kufru a uložené v autě, přišla na řadu hračka, která po několika dlouhých minutách konečně vylákala Tamču ven.
  Naštěstí cesta k výstavišti trvala přibližně patnáct minut, takže jsme na místo dorazili sice později, než jsme původně zamýšleli, ale stále včas. Trochu jsme bojovali s nalezením správného parkoviště, na které jsme dostali odkaz v propozicích a které překvapivě nebylo vůbec značené a dokonce tam byl i zatarasený vjezd. Měli jsme však štěstí a hlídkující člen organizačního týmu bránící vlastním tělem zátaras nás nechal vjet a my dorazili na parkoviště u naší výstavní haly číslo 8. Tato hala sice byla vyhrazena pro kočičí výstavu, bohužel však pouze z poloviny, takže místa ve výsledku zase tolik nebylo. Kromě několika prodejních stánků zaměřených na kočky byl ve druhé části haly umístěn ještě výstavní kruh pro psy. Také ostatní haly byly plné psích chlupáčů nejrůznějších plemen. Bylo zajímavé podívat se ve volných chvílích na naše oblíbená psí plemena i do jiných hal. Horší už bylo, že haly byly průchozí a přístupné všem, takže kolem klecí s kočkami procházeli majitelé psů se svými miláčky a některým kočkám to naprosto pochopitelně nebylo zcela po chuti.
  Výstavy se zúčastnili všichni tři naši modrásci. Tamiko, Eros i benjamínek Pirouette, pro kterou to byla její první výstava. Tamiko šla na posouzení jako první. S panem posuzovatelem si dobře rozuměli a Tamča dokonce nechala v kleci svůj výraz vykulené sůvičky, který jí občas ze všeho toho dění kolem přepadne a byla naprosto v pohodě. Získala svůj druhý zahraniční (a celkově čtvrtý) CAGCIB certifikát a nominaci do BIS. V odpolední BIS pak nakonec zvítězila bengálská kočička.
  Eros šel na řadu jako druhý. Trochu ho rozčilovaly zvuky linoucí se z chrčivého reproduktoru, který byl umístěn kousek od našeho posuzovatelského stolku. Přesto zvládl svou prezentaci skvěle i když se chvílemi zdál posuzovatelský stolek pro něj až příliš malý. Eros kromě pochvalného posudku získal i ocenění Best in Variety.
  Piruetka šla na řadu jako poslední. Byla to její první výstava a první zkušenost s posuzováním. Panu posuzovateli se velice líbila a moc ji chválil. Pirča byla šikovná, nebála se, jen jí všemožné omakávání přišlo jako ztráta času a raději by šla lumpačit s Erosem. Také Piruetka získala nominaci do BIS. Ve vlastní BIS potom vyhrálo starší britské koťátko.
  Výstavu jsme si užili, ale byli jsme rádi, že jsme jeli pouze na jeden den. Rádi jsme si pohovořili s jinými chovateli i návštěvníky, které zaujalo plemeno kartouzské kočky. Nutno přiznat, že někteří se tradičně pletli a zaměňovali modré kožíšky kartouzek za britky nebo ruské modré. Prostě modrý kožíšek mají i kartouzačky a je jen dobře, že jsou na výstavách vidět a lidé mají možnost seznámit se s rozdíly jednotlivých plemen modrých koček.

1. 2019
  Již podruhé v tomto roce s velkou radostí oznamujeme, že se soukromý alchymistický klub rozrostl o dalšího člena. Naší modráskovou rodinu tentokrát obohatila úžasná kočička se skvělým rodokmenem a velice perspektivními předpoklady k chovu.
  Naši malou Pirouette de Juma jsme si dovezli z Francie z chovatelské stanice, která dbá na zodpovědný přístup k chovu a snaží se o co nejlepší vývoj a rozvoj tohoto úžasného plemene.
  Děkujeme za příležitost získat takovouto skvělou kočičku a za důvěru, kterou jsme jejím svěřením do našeho chovu získali.
  Rádi bychom také poděkovali našim přátelům v zahraničí, kteří nám velice pomohli, důvěřovali nám a podpořili nás. A velký dík patří také přátelům zde, kteří nás podporují svou přítomností, svými radami a optimismem. Všem moc moc děkujeme. Takovýchto skutečných přátelství si velice ceníme a jsme za ně vděčni.
  Pirouette absolvovala zdravotní testy, které považujeme u našich chovných koček za důležité a to s negativními výsledky. Po nezbytné karanténě se naprosto bezvadně začlenila do modrobéžové kočičí tlupy.

a 28. 7. 2019
Poslední červencový víkend jsme se zúčastnili mezinárodní výstavy koček, kterou pořádala naše domovská organizace. Výstava se konala v klidném prostředí dostihového závodiště ve Velké Chuchli. Po oba dva dny panovalo horké a dusné počasí. Kočičáci dostali malý mobilní větráček, kterým jsme jim chvílemi rozháněli okolní nehybný vzduch a jehož služeb jsme občas využili také my. Jako bonus v podobě živé TV měli Tamiko s Erosem výhled na závodní dráhu, po které několikrát během dne procházeli nebo probíhali krásní koně. Byla však velká škoda, že na výstavu v sobotu ani v neděli nedorazilo příliš návštěvníků. Pravděpodobně to bylo způsobeno kombinací prázdnin, počasí a v sobotu také zásluhou probíhajícího triatlonu, který vedl i kolem závodiště a omezil průjezdnost v celé této části Prahy.
V sobotu Tamiko získala svůj druhý CAGCIB certifikát a ačkoliv bylo horko a dostali jsme se na posouzení až kolem poledne, tak byla uvolněná a hezky spolupracovala s paní posuzovatelkou. Eros měl v tuzemsku svou premiéru, moc se líbil a získal nominaci do BIS. V BIS byl Eros ve společnosti koťátka barmské kočky a koťátka egyptské mau, které nakonec v BIS zvítězilo.
V neděli jsme šli na posouzení již poměrně brzy. Tamiko dostala svůj třetí CAGCIB certifikát a paní posuzovatelka jí chválila barvu oka, stavbu těla i jednotnou barvu srsti. Eros se jako obvykle choval bezprostředně a více než to, co paní posuzovatelka říká a píše ho zajímala hračka, se kterou si mohl hrát. Paní posuzovatelka Erose velice pěkně hodnotila, líbila se jí kvalita a délka srsti, barva a tvar oka a také celkový vzhled našeho muskulaturního chlapíka. Eros byl pozván do rostřelu do nominace, kam nakonec postoupilo koťátko britské kočičky.
Pro zbytek výstavy se Tamiko s Erosem nechali inspirovat chováním svých divokých vzdálených příbuzných z afrických plání. Rozhodli se horko zaspat, šetřit síly a energii a my jsme ve výstavní Sturdi tentokrát měli již dvě natažené a nehybné kočičí kožky.

1. 2019
  O prvním červencovém víkendu jsme se rozhodli zúčastnit výstavy v německém městě Dachau. Původně jsme chtěli jet na oba dva dny, ale bohužel jsme nestihli původní termín a když jsme se hlásili v rámci prodloužené registrace, bylo volné místo již jen na neděli. Ale to nám nevadilo, do Dachau jsme odjeli již v pátek a v sobotu využili krásného a horkého letního počasí a podnikli výlety do okolí.
  Nedělní ráno nás přivítalo zataženou oblohou, deštěm a poklesem teploty, ale vzhledem k tomu, že jsme měli strávit celý den ve výstavní hale nám to zase tolik nevadilo. Na výstavě se sešlo deset kartouzských koček a taková hojná účast pro nás byla docela překvapením. Byli jsme však opravdu rádi, že jsme měli možnost vidět kartouzské kočičky vystavovatelů z Německa i Itálie a mohli si s mnohými z vystavovatelů pohovořit. Posuzovatelem kartouzských koček byl v neděli pan Eric Reijers.
  Tamiko se při posuzování opět krásně předváděla, dokonce se na chvíli převtělila do surikaty a panáčkovala na posuzovatelském stole. Pan posuzovatel jí pochválil výraznou a jednotnou barvu kožíšku i očí, svalnaté tělíčko i povahu a Tamiko získala svůj první CAGCIB certifikát.
  Eros měl v Německu svoji výstavní premiéru. Tamiko mu pravděpodobně dala instrukce a vysvětlila mu, že se není čeho bát a Eros byl naprosto v klidu, výstavu si užíval a choval se naprosto bezprostředně. Dokonce si při posuzování chtěl zahrát na kouzelníka a pokusil se nechat zmizet neboli čmajznout jednu z hraček pana posuzovatele. To rozesmálo nás i všechny přihlížející. Eros se velice líbil, pan posuzovatel velice chválil jeho vzhled i povahu a chování.
  Vzhledem k velkému počtu vystavovaných kartouzských koček došlo i na vyhlášení BIV (Best in Variety). Pan posuzovatel o každé ze sedmi kočiček, které ve výběru byly něco řekl a potom vyhlásil vítěze. A vítězem se stal náš malý kočičák Eros. Byli jsme neskutečně nadšení a šťastní. V tak velké konkurenci nás to opravdu překvapilo a o to větší byla naše radost. Eros byl ještě pozván do rozstřelu do nominace do BIS, kde se setkal se starším koťátkem barmičky, která do nominace nakonec postoupila.
  Celý víkend se nám velice líbil, výstava probíhala v pohodovém a klidném duchu. Všichni byli příjemní a snažili se vyhovět a vyjít vstříc jak vystavovatelům, tak také jejich kočičím svěřencům. Byli jsme moc rádi, že jsme se této výstavy zúčastnili a budeme na ni moc rádi vzpomínat.

1. 2019
  S radostí oznamujeme, že se náš alchymistický kočičí klub rozrostl o nového člena. Z Itálie jsme si přivezli posilu v podobě kartouzského kocourka Erose della Francigena pocházejícího z kvalitních zahraničních linií. Jsme šťastní, že jsme mohli získat kocourka z takovéto skvělé, kvalitní a chovatelsky zodpovědné chovatelské stanice.
  Eros má již za sebou zdravotní testy s negativními výsledky a samozřejmě nezbytnou karanténu. Pokud vše půjde tak, jak doufáme a věříme, stane se Eros prvním krycím kocourkem naší chovatelské stanice.
  Velice děkujeme našim italským přátelům za důvěru, které se nám od nich dostalo. Zároveň bychom také rádi poděkovali všem našim přátelům, kteří nás podporovali a pomáhali nám na této naší cestě.
  Děkujeme a vážíme si toho.

1. 2019
  Dnes nám byly doručeny výsledky laboratorních testů z německé laboratoře LABOKLIN. Tamiko byla preventivně testována na Calicivirus, Herpes-PCR, Chlamydie-PCR, Mycoplasma felis-PCR a Bordetella bronchiseptica. Výsledky všech provedených testů jsou s výsledkem negativním.

a 21. 4. 2019
Velikonoční víkend jsme s Tamiko strávili na výstavě koček v Liberci. Kombinace krásného počasí, setkání s přáteli a známými chovateli a skvěle organizovaná výstava v nás zanechala nesmazatelné zážitky. V sobotu i v neděli se u nás zastavilo mnoho návštěvníků a s mnohými z nich jsme měli možnost si příjemně popovídat.
Tamiko v sobotu získala krásný posudek a svůj druhý CACIB. Paní posuzovatelkou byla pozvána do rozstřelu do nominace do BIS, kde zvítězila krásná barmička Bella Ambra.
V neděli se na výstavě představily hned čtyři kartouzské kočičky. Tamiko si v neděli posuzování neskutečně užívala a my jsme chvílemi jen nevěřícně zírali. S paní posuzovatelkou krásně spolupracovala a na posuzovatelském stole se cítila jako doma. Tamiko získala opět velice krásný posudek a třetí CACIB. Získáním třetího certifikátu CACIB se z Tamiko stal Mezinárodní šampion a my jsme na ni moc hrdí a pyšní. Vzhledem k tomu, že se na výstavě sešly čtyři nekastrované kartouzské kočičky, došlo také k posuzování a vyhlášení Best in Variety, kterou Tamiko vyhrála a my jsme byli naprosto nadšeni. Tamiko i v neděli byla pozvána do rozstřelu do nominace do BIS, ve které se setkala s britskou kočičkou a barmičkou Bellou Ambrou, která z rozstřelu vyšla opět jako vítěz.

a 7. 4. 2019
O tomto víkendu jsme s naší malou cestovatelkou Tamiko zavítali na dvoudenní mezinárodní výstavu koček do německého města Hof. Byla to klecová premiéra pro nás i pro Tamiko, protože německá pořádající organizace neumožnila vystavovat kočky ve vlastních klecích typu Sturdi. Věděli jsme to však dopředu a měli jsme tedy dostatek času se připravit a zajistit si potřebné vybavení na úpravu a vyzdobení klece. Výstava byla skvěle organizovaná, výstavní prostory v Freiheitshalle byly dostatečně velké s výborným zázemím a ochotnými, nápomocnými a usměvavými pořadateli. Kromě poměrně velkého zastoupení ze strany vystavovatelů se na výstavu přišlo podívat také hodně návštěvníků.
V sobotu získala Tamiko v otevřené třídě velmi pochvalný posudek a třetí CAC a získala tak titul Šampion. Tami byla v sobotu pozvána do výběru do nominace do BIS. Sešlo se zde celkem šest kočiček, v konkurenci britek, bengálek a barmičky nakonec postup získala barmička. Tami byla po celou dobu velice hodná, i když jsme čekali asi patnáct minut než se shromáždí všichni vystavovatelé pozvaní do výběru do nominace. Částečná rozmrzelost poté byla znát na všech, přeci jenom se na nedochvilné vystavovatele čekalo docela dlouho.
V neděli Tamiko soutěžila již ve třídě šampionů. Paní porotkyni se moc líbila a získala velice krásný posudek a první CACIB. I v neděli byla Tami pozvána do výběru do nominace, tentokrát zde měla konkurenci v podobě dvou britských kočiček a dvou barmiček. Do nominace postoupila barmička. Tami byla po oba dva dny moc šikovná a jako vždy se zajímala o vše, co se kolem dělo. Energii dobíjela vydatným a spokojeným spánkem, kdy v kleci ležela natažená jak střelený zajíc.

1. 2019
  Webové stránky chovatelské stanice Blue Alchemist, CZ jsou nyní dostupné také v plnohodnotné francouzské verzi.

1. 2019
  Neděle byla ve znamení výstavy v rakouském Eisenstadtu, malém městě s půvabným starým centrem kousek od Vídně. Pro nás i pro Tamiko to byla první zahraniční výstava. Navíc jednodenní a dvoucertifikátová, takže během jednoho dne (v tomto případě dopoledne) jsme byli hned na dvou posouzeních. Pořadatelé se popasovali se ctí se vším, i s tím, že jsme jako už několikrát měli připravenou klasickou klec namísto volného stolu pro Sturdi ačkoliv jsme na to dopředu raději několikrát upozorňovali. Nakonec jsme se však domluvili, vše vyjasnili a s úsměvem a v klidu došlo k nápravě.
  V otevřené třídě se zde sešly tři kartouzské kočičky. Ačkoliv se Tamiko líbila, dali posuzovatelé přednost kočičkám se světlejším kožíškem a dospělejším výrazem. Byli jsme moc rádi, že jsme měli možnost také vidět moc hezkou kartouzskou kočičku z maďarské chovatelské stanice a pohovořit si s jejím doprovodem.
  Tamiko celou výstavu zvládla naprosto perfektně, stejně tak jako čtyřhodinovou cestu do Rakouska a potom zase zpět. Na výstavě okukovala ostatní kočičáky a máme pocit, že jí to opravdu bavilo. Hlavně, že byl kolem cvrkot a dělo se stále něco nového. Doma pak určitě Arčíkovi s Elinkou vykládala, jaký lán světa to viděla.

1. 2019
  Dnes nám dorazil negativní výsledek genetického vyšetření na PKD (polycystická choroba ledvin) z laboratoře Genomia.
  Přestože kartouzské kočky jako plemeno tímto dědičným onemocněním netrpí, rozhodli jsme se Tamiko tento test udělat. Chtěli jsme mít stoprocentní jistotu a díky negativnímu výsledku ji také máme, že Tamiko touto nemocí netrpí a nemůže být tedy ani potenciálním přenašečem této nemoci na další generace. Z negativního výsledku testu, ačkoliv jsme jej očekávali, máme velkou radost.

1. 2019
  V neděli Tamiko získala od pana de Bruijn rovněž krásný posudek s certifikátem CAC. Situace se opět opakovala, Tamiko postoupila do výběru do nominace do BIS, ve kterém následně zvítězila krásná mladá britská kočičanda.
  Výstava proběhla v příjemném prostředí, byla dobře zorganizována.
  Tamiko si užívala záři reflektorů na posuzovatelských stolech a v útulném prostředí svého habitatu sledovala procházející návštěvníky, nebo spokojeně klimbala.
  Výsledky jsou doplněny v tabulce a v galerii již najdete i fotografie z výstavy.

1. 2019
  Na MVK v Berouně se Tamiko poprvé představila v otevřené třídě. Panu Vladimiru Isakovovi (posuzovateli) se moc líbila a získala krásný posudek s certifikátem CAC. Byla vybrána do užšího výběru na nominaci do BIS, v tomto rozstřelu do nominace nakonec zvítězila britská kočička.

1. 2019
  Do sekce Výstavy jsme přidali fotogalerii, která bude průběžně doplňována.

Deník alchymisty 2018 ...