Deník alchymisty 2026

Deník alchymisty ...

    1. 2026
      První březnový den se Greebo, kterému jsme začali chvílemi říkat Gibon, přestěhoval do nového domova ke své úžasné rodině, která na něj tak dlouho čekala.
      Greebouš měl akci Kulový blesk absolvovat o něco dřív, ale protože by termín padl do období jarních prázdnin, tak jsme se dohodli, že Gríbík si pobyt u nás o něco protáhne. My si ho budeme ještě chvíli užívat a rodina bude moct odjet na lyžovačku, kterou by jinak musela odvolat.
      Prvního března nastal dlouho očekávaný den D a my vezli Greeba do jeho nového působiště. V novém domově Gibon během tří minut očíhnul situaci, seskočil nosičské velké hlavě z náručí a už si to štrádoval se zdviženým ocáskem na kontrolu svého nového teritoria.
      Greebo se choval naprosto v pohodě, všechno si prošel, všechno prolezl, odskočil si, obhlédl misky, takže během chvíle to vypadalo, že jsme na návštěvě a ten kocourek je místní pan domácí.
      Když jsme odjížděli, tak se Greebo spokojeně povaloval na pohovce a my byli vlastně šťastní, že to dopadlo jako vždy a my necháváme našeho prcka u skvělých lidí a on se tam od první chvíle cítí jako ryba ve vodě.
    1. a 1. 2. 2026
      Po slušně dlouhé pauzičce jsme se vydali na výstavu do pražských Letňan. Jako účastnici zájezdu jsme vzali jen Electru. Electra se na výstavě ukázala po tři čtvrtě roce a nutno říci, že úplně z hluku a chaosu odvařená nebyla. Hala byla našlapaná k prasknutí jak vystavovateli tak také návštěvníky a panoval poměrně čilý mumraj. Takže Electra ve snaze absorbovat veškeré informace a vzruchy, které kolem ní létaly éterem, působila jako sovička, která navíc každému na počkání musí sdělit svůj světonázor na takový total chaos.
      Návštěvnost byla opravdu ohromující a také jsme měli možnost se po delší době opět setkat se známými a přáteli a trochu provětrat sebe i pindavou zástupkyni naší chovatelské stanice.
    1. 2026
      Po druhé dávce kotěcího zázračného elixíru, který Greebouš dostal těsně před koncem starého roku, se o pár týdnů později vydal k panu veterináři opět. Tentokrát šlo o delší zákrok, a to o kastraci. Gríbík byl hrozně statečný a šikovný, v náručí nám usnul během chvíle jako špalek a po probuzení už zase povídal a stěžoval si na zavřenou přepravku.
      Doma ho po příjezdu přivítala celá kočičí osádka a hned se ho ujala jeho mamina Pirča a také Móňa, která si prcka už nějakou tu dobu vzala na starost a průběžně fušuje Pirunce do výchovy.

Deník alchymisty 2025 ...